Být dcerou rybáře není v některých momentech zrovna med. Zvláště tehdy, když Vás kolem čtvrté ráno budí Váš otec s rýčem v ruce a se slovy na rtech:
Vstávej, jdeme na žížaly, v noci pršelo, budeš svítit,
tak jen málokdo zůstane klidný!
Pouze láska k milovanému otci Vás probere ze slastného spánku téměř okamžitě, a možná se Vám i podaří vyloudit úsměv na tváři.
Ale i přes všechny peripetie otcova hobby máte i Vy užitek z toho, že jste dcerou rybářovou. Rozpoznat rybářské potřeby mezi všemi je pro Vás hračkou. A to poměrně nenásilným způsobem. Tedy až na to ranní nechtěné a vynucené vstávání! Nikdy totiž nevíte, kdy se Vám takové znalosti budou hodit!
Ještě si jednou rády vzpomenete, jak Vás otec ráno budil na žížaly, jak celý byt voněl jídlem, které ale nebylo určeno Vám. Návnady si musel podle nejnovějších informací otec vyrobit sám. Ty totiž byly zaručeně nejlepší! Určitě jste si ještě rozespalá uzobla z bramborové koule pro ryby, než jste popadla krabici s rybářskými potřebami, abyste mohla spolu s otcem vyrazit na lov!
Dnes vyrazíme na řeku!
Pro Vás tato věta znamenala povel na přípravu vlasců na štiky, nebo sumce. Pruty si otec vybíral sám. A že jich měl! Od těch obyčejných skládacích až po teleskopické! Na ty byl vážně pyšný!
Ranní lov na žížaly přinesl i úlovek rousnic, takže by to dnes mohlo vyjít, těšil se otec.
Jen si vzpomeňte, jak kouzelné byly pobyty v probouzející se přírodě. I přes všechnu původní nechuť u brzkého vstávání jste se nakonec těšila. U vody bylo vážně nádherně! Nejdřív se museli pochytat malé rybičky, jako návnada pro dravé ryby. To přece byla Vaše práce.
Vzpomínáte?
Poodešla jste v plavkách k jezu a tam holýma rukama chytala malé rybky pro štiku, která čekala na boj s otcem!
Dnes je rybaření o mnoho jednodušší, co se týká rybářských potřeb. Ale kouzlo má stále stejné! Celý den v přírodě a úlovek žádný! Jak jinak. Ale jedinečné vzpomínky zůstanou ve Vaší hlavě, jako by byly živé.